fly.wgz.cz

fly.wgz.cz - Vaše cesta k letectví

Airbus

A400M

Nový článek plný odkazů, ze kterých se dovíte více!

Airbus A400M

Airbus A400M
Nákres A400M
Typ: transportní letoun
Výrobce: Airbus
První let: plánován na rok 2008
Zaveden: plánováno na rok 2009
Charakter: výroba prototypu
Hlavní uživatel: Luftwaffe
Francie
Španělsko
Royal Air Force
Vyrobeno: plánováno 195 ks
Cena za kus: 100 mil. Euro

Airbus A400M je čtyřmotorový turbovrtulový letoun vyvíjený společností Airbus Military, který má splňovat požadavky evropských států na vojenský transportní letoun. Mimo Evropu byl již objednán Jihoafrickou republikou, Chile a Malajsií.

Pozadí projektu

Na počátku projektu byla skupina firem Future International Military Airlifter (FIMA) založená v roce 1982, kterou tvořily Aérospatiale, British Aerospace, Lockheed Corporation a MBB. FIMA měla vyvinout náhradu za stroje C-130 Hercules a C-160 Transall. Měnící se požadavky a komplikace mezinárodní politiky se podepsaly na pomalém pokroku. V roce 1989 Lockheed skupinu opustil a soustředil se na vývoj druhé generace C-130 Hercules (C-130J). Poté, co se přidaly Alenia a CASA, se ze skupiny Future International Military Airlifter stala Euroflag.

Na počátku požadovaly partnerské země, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Velká Británie, Turecko, Belgie a Lucembursko celkem 212 letadel. Poté, co od projektu odstoupila Itálie a ostatní státy přehodnotily své požadavky, bylo objednáno celkem 180 letadel. První let nového typu je naplánován na rok 2008 a první dodávky na rok 2009. 28. dubna 2005 se k projektu připojila Jihoafrická republika.

Airbus A400M nahradí v leteckých silách příslušných zemí stroje C-130 Hercules a C-160 Transall, které v nich po desítky let zastávaly funkci hlavních transportních letounů. A400M bude prvním letadlem od Airbusu od počátku projektovaným jako vojenské.

Airbus A400M zvýší přepravní kapacitu a dolet oproti letounům, které nahradí. Očekává se, že přepravní kapacita vzroste na dvojnásobek (jak v hmotnosti nákladu, tak i v objemu) a dolet se rovněž významně prodlouží. Stejně jako ostatní letouny od Airbusu bude mít A400M „skleněný kokpit“ a fly-by-wire systém a bude představovat velký technologický skok oproti srovnatelným starším letounům C-130 a C-160.

A400M bude možné provozovat v mnoha různých konfiguracích. Mezi ně bude patřit konfigurace pro přepravu nákladu, přepravu vojáků, MEDEVAC, vzdušný tanker a elektronický průzkum.

Problematickou otázkou byl výběr dodavatele motorů EuroProp. Až do poslední chvíle byl za jistého vítěze považován Pratt & Whitney Canada díky výhodnějším nákladům a technologiím. Ale tlak evropských vlád na poslední chvíli změnil postoj Airbusu.

Historie

Politické a finanční průtahy s A400M způsobily, že britské letectvo odstartovalo program Short Term Strategic Aircraft (STSA), v kterém si vybralo C-17 jako prozatímní řešení nedostatku strategické přepravní kapacity než A400M vstoupí do služby. Následující zkušenosti s letouny C-17 vedly RAF k prodloužení původního pronájmu. 21. července 2004 oznámil Geoff Hoon, že RAF své čtyři stroje C-17 po skončení pronájmu odkoupí. Navíc si RAF objednala ještě jeden kus.

9. prosince 2004 jihoafrické letectvo oznámilo, že zakoupí osm strojů a šest opcí na A400M. Tím se Jihoafrická republika připojila k týmu Airbus Military jako průmyslový partner. Stroje budou dodány mezi lety 2010 a 2014.

18. července 2005 chilské letectvo podepsalo memorandum o porozumění o nákupu tří letounů mezi lety 2018 a 2022. [1]

8. prosince 2005 si Malajsie objednala čtyři A400M, které nahradí její flotilu stárnoucích C-130.

Dalším potenciálním zákazníkem je Kanada. Na konci roku 2005 kanadské Ministerstvo národní obrany oznámilo, že 13 z celkem 19 stárnoucích strojů CC-130E bude nahrazeno 16 novými taktickými transportními letouny. Mezi typy, které by Kanada mohla nakoupit, patří mimo Airbusu A400 i Lockheed C-130J a Boeing C-17.

A400M se začne vyrábět v Seville v závodě EADS Spain (součást Airbus Military) v říjnu 2006 tempem tři letouny za měsíc. První zkušební let se očekává v roce 2007. [2], [3]

Objednávky k 25/7/07. Nebude aktualizováno.

Datum Země Rok dodání Kusy
27. květen 2003 Německo 2010 60
27. květen 2003 Francie 2009 50
27. květen 2003 Španělsko 2011 27
27. květen 2003 Velká Británie 2010 25
27. květen 2003 Turecko 2009 10
27. květen 2003 Belgie 2018 7
27. květen 2003 Lucembursko 2017 1
15. prosinec 2004 Jihoafrická republika 2010 8
15. červenec 2005 Chile 2018 3
8. prosinec 2005 Malajsie 2013 4
Celkem:     195

Technické údaje a výkony

Obecná charakteristika

  • Posádka: 3-4 (2 piloti, možnost volby tří pilotů, 1 nákladový důstojník)
  • Kapacita: viz Hmotnosti
  • Délka: 43,8 m
  • Rozpětí: 42,4 m
  • Výška: 14,6 m

Hmotnosti

  • Prázdná operační: 70 tun
  • Max. vzletová: 130 tun
  • Max. přistávací: 114 tun
  • Max. náklad: 37 tun
  • Celkové množství paliva: 46,7 tun

Výkony

  • Cestovní rychlost: 0,68 - 0,72 M
  • Max. cest. rychlost: 560 km/h
  • Cestovní dostup: 11 300 m
  • Max. operační výška: 12 200 m
  • Dolet s max. nákladem: 3 300 km
  • Dolet s 30 tunovým nákladem: 4 800 km
  • Dolet s 20 tunovým nákladem: 6 950 km
  • Přeletový dolet: 9260 km
  • Délka vzletu: 940 m (hm. letounu 100 tun, nezpevněná plocha, ISA, hladina moře)
  • Délka přistání: 625 m ditto

Pohon

  • 4 turbovrtulové motory EPI (EuroProp International) TP400-D6, 8 250 kW [4][5]
  • Digitální ovládání motorů
  • Vrtule:
    • průměr 5,33 m, 8listé kompozitní Ratier-Figeac FH386
    • stavitelný úhel náběhu listů, plný revers

Ostatní

  • Poloměr zatáčky (na zemi): 28,6 m
  • Cena: kolem 100 milionů Euro
Žádné komentáře
 
aXf WebStudio8 © 2007-2008

aXf WebStudio8, Tým 4 - Redakce fly.wgz.cz © 2008

Všechna práva vyhrazena, více informací v licenci

All rights reserved please read a license