fly.wgz.cz

fly.wgz.cz - Vaše cesta k letectví

Boeing

Air Force One

Něco menšího o Air Force One

Uvnitř nejbezpečnějšího letadla na světě: Air Force One přilétá


4.6.2007 - Podívejte se, jak vypadá Bílý dům na křídlech uvnitř. Prohlédněte si místa, kde pracuje George W. Bush, když cestuje nebo prchá před nebezpečím.

Při jedné ze svých prvních cest ve funkci prezidenta spatřil George Walker Bush neobvyklé hemžení aut poblíž letiště. „Co tu vlastně dělají ti lidé tak brzy ráno?“ zeptal se zkušených spolupracovníků. Dostalo se mu upřímné odpovědi: „Přišli si prohlédnout vaše letadlo, pane prezidente.“

To bylo v roce 2001 v Montaně. Dokonce i v USA (snad kromě Washingtonu) je přistání Boeingu 747 VC-25A 28000 velkou událostí. Výše uvedený rozhovor zachytil dlouholetý korespondent z Bílého domu KennethWalsh, jenž při příležitosti vydání své knihy Air Force One v roce 2003 řekl: „To letadlo má obrovskou moc. Různí politici jsou ochotni cestovat tisíce mil, nastoupit na Air Force One a vrátit se na původní místo. Jenom aby byli viděni, jak z něj vystupují.“

Hodina za 60 tisíc dolarů

A taky že jsou viděni, protože televizní stanice po celých Spojených státech běžně přerušují vysílání, aby přílet fantastického stroje ukázaly v přímém přenosu. Zde je několik faktů pro ty, kteří na rozdíl od korespondenta Walshe na palubě „Bílého domu na křídlech“ - jak se Air Force One přezdívá - nestrávili mnoho týdnů:  

1. Prezidentův boeing je vysoký jako pětipatrový dům a dlouhý jako obytný blok (cca 20 krát 70 metrů).

2. Jeho dolet činí 12 600 km (asi třetina obvodu zeměkoule), ale pokud dotankuje za letu, může ve vzduchu zůstat třeba týden.

3. Cestuje se v něm tak pohodlně, že za dobrého počasí není třeba, aby se cestující při vzletu připoutávali.

4. Cestovní rychlost není o mnoho vyšší než u jiných Boeingů 747, činí zhruba tisíc kilometrů za hodinu, ale ať si nikdo nemyslí, že až George W. Bush příští týden vystoupí v Praze, bude na něm znát únava. Cestou si totiž zaběhá na pohyblivém pásu, prospí se v soukromé ložnici (zařízením odpovídá pokoji v prvotřídním hotelu) a vysprchuje se v jedné z celkem šesti koupelen.

Současný prezident není člověk, který si potrpí na luxus. Když letěl poprvé, pronesl podle Walshe směrem k jednomu z poradců: „Doufám, že je každému jasné, že já jsem si tohle neobjednal.“

Pokud se někdo dostatečně dlouho věnuje pročítání statistik o Air Force One, nakonec narazí i na následující údaje: jedna hodina letu stojí daňové poplatníky 60 tisíc dolarů, což dělá za rok asi 180 milionů, tedy skoro třetinu částky, kolik stavba dvou identických boeingů (liší se pouze číslem na ocasu - 28000 resp. 29000) stála. Když ne Bush, kdo si to tedy vlastně celé objednal?

Parametry Air Force One

Kapacita:

70 pasažérů, tři piloti, 23 členů posádky

Délka:

70,6 metru

Výška:

19,3 metru

Rozpětí křídel:

59,6 metru

Maximální váha:

375 tun

Nejvyšší rychlost:

1015 km/h


Air Force One

Truman: Leťte na Bílý dům!

Odpovědět na tuto otázku lze buď dvěma slovy - Ronald Reagan (sám tímto strojem nikdy neletěl), nebo krátkou exkurzí do ještě hlubší minulosti.

Ještě na počátku druhé světové války prezidenti nikam nelétali. Bylo to nepraktické, protože hlava státu by se při absenci bezdrátového spojení na řadu dní zcela odřízla od mnohem důležitějšího dění doma. Světové události USA dohnaly ke změně v roce 1943, kdy F. D. Roosevelt jako první úřadující prezident odletěl jednat se spojenci do Maroka.

Jeho nástupce Harry Truman létal často a rád. K jeho osobě se vážou ty nejbizarnější příhody, které čtenář na stránkách Welshovy knihy nalezne. Podle autora se zakládají na skutečnosti.

Jednou se Truman blížil na palubě svého letounu (byl to Douglas DC-6) k Bílému domu zrovna ve chvíli, kdy se tu konala letecká přehlídka. Když mezi ženskými postavičkami v davu rozeznal manželku a dceru, přikázal pilotovi, aby nalétl na Bílý dům, jako by ho chtěl bombardovat. „Pane prezidente, určitě to chcete udělat?“ zeptal se pro jistotu pilot. „Ano, ano, jděte do toho, teď hned.“ Douglas se snesl střemhlav ke střeše Bílého domu a několik desítek metrů nad ní prudce vyrovnal. Jenže paní Trumanová s dcerou si nebyly jisty, co se děje, takže prezident zavelel: „Tak a teď ještě jednou.“

Něco takového je dnes nepředstavitelné už jen proto, že vzdušný prostor nad Bílým domem je hermeticky uzavřen.

Jindy Truman požádal pilota, aby mu dal vědět pokaždé, když poletí vzdušným prostorem nad Ohiem. Právě odsud pocházel jeho hlavní politický protivník, senátor Robert Taft. Jakmile letoun přeletěl hranice Ohia, odebral se Truman na toaletu.

Když byl hotov, vstoupil do pilotní kabiny a požádal posádku: „Rád bych, aby se to, co teď vzniklo na toaletě, vypustilo ve vzdušném prostoru nad Ohiem. Jak dodává Welsh, prezident tento „malý prezent“ posílal dolů na znamení vzdoru proti senátorovi, přestože mezi ním a „dárkem“ zřejmě stáli ještě další lidé.

V těchto dobách se ještě nedá hovořit o nějakém „Air Force One“, šlo prostě o vojenská letadla dopravující prezidenty. Ale co je to vlastně Air Force One?

Porcelán od Jackie

Popravdě řečeno, je to pořád jenom stroj vojenského letectva (čili „Air Force“) dopravující prezidenty. Čistě technicky vzato, není to ani letadlo v pravém slova smyslu, nýbrž něco jako rádiové hlášení. Nebo něco mezi hlášením a letadlem? K vysvětlení hádanky bude třeba vrátit se zpět do historie. Když koncem 50. let prezident D. Eisenhower letěl na Floridu, nahlásil pilot kontrolní věži číslo letadla 610. Ve stejné chvíli sem mířil stroj společnosti Eastern Airlines, let č. 610, a zmatek byl na světě. Aby se podobným věcem do budoucna zamezilo, vzniklo kódované hlášení „Air Force One“.

Dodnes by tento výraz znalo zřejmě jen několik nadšenců a neznamenal by o nic více než „blíží se letadlo s prezidentem na palubě“ (to ostatně pořád znamená - když letí Boeing 747 VC-25A bez prezidenta, výraz „Air Force One“ se nepoužívá), nebýt prezidenta J. F. Kennedyho.

Ten objevil magický a majestátní zvuk jména a seznámil s ním veřejnost společně se svým novým strojem SAM 26000 (Boeing 707). Začala éra mávání do fotoobjektivů při odletech, neboť Johnovi to na schůdkách s chotí Jacquelinou náramně slušelo. Veřejnost samozřejmě netušila, že Kennedyho s nemocnými zády musela občas do kabiny dopravit speciální zdviž.

První dáma dostala za úkol navrhnout interiér a od té doby jsou stěny každé kabiny Air Force One modrobílé, zatímco jídlo se servíruje do zlatem zdobeného čínského porcelánu. Jackie mohou prezidenti poděkovat za flísové deky a slánky na každém stole.

Krátce nato vešel Air Force One poprvé do dějin. Kennedyovi tu opět sehráli hlavní roli, jenže dosti tragickou. Když v listopadu 1963 obletěla svět fotografie, jak prezident Lyndon B. Johnson skládá prezidentský slib přímo na palubě letadla, stála Jackie po jeho pravici a John odpočíval v rakvi mezi sedadly.

Johnson pomáhal vlastníma rukama odstranit několik sedadel, aby se sem rakev s tělem jeho předchůdce vešla, neboť nákladový prostor nebyl shledán jako vhodné místo pro převoz prezidenta.

Jak létali prezidenti

F. D. Roosevelt
Jako první prezident letěl do zahraničí, když v roce 1943 jednal v Casablance se spojenci o postupu ve válce.

Harry Truman
Proslul povedenými kousky, jako bylo vypouštění vlastních exkrementů nad Ohiem (sídlil zde jeho politický oponent).

D. Eisenhower
Vznikl za něho kódovaný název Air Force One.

J. F. Kennedy
Seznámil s Air Force One veřejnost, dal si vystavět proudový letoun a jeho manželka navrhla interiér.

L. B. Johnson
Složil slib na palubě. Přestavěl interiér tak, aby na každého viděl, jestli pracuje.

Richard Nixon
Jako první přiletěl do Číny.

Gerald Ford
Spadl ze schůdků ve Vídni.

Jimmy Carter
Zapomněl na letišti matku.

Ronald Reagan
Jako první přiletěl do Moskvy, nechal postavit dnešní stroj.

George H. W. Bush
Zakázal na všech letech podávání brokolice. Rád se prospal před odletem a budil se až ve vzduchu.

Bill Clinton
Nalétal nejvíce ze všech prezidentů - 2,2 milionu kilometrů. Proslul tím, že si rád povídal s doprovodem a hrál do noci karty.

George W. Bush
Nechal si do kabiny nainstalovat trenažer a nechává servírovat jídla v texaském stylu. Jako první prezident přistál ve Slovinsku, Švédsku, Srbsku, Litvě, Peru.

Náhradní úřadovna a 11. září

Air Force One definitivně zapadlo do běžné slovní zásoby. Než dal Ronald Reagan vystavět Bílý dům na křídlech, absolvovaly předešlé stroje cestu do Pekingu a do Moskvy, Gerald Ford upadl na schůdkách ve Vídni a Jimmy Carter ze samého nadšení z prvního letu zapomněl na letišti vlastní matku.

Ale byl to až současný Air Force One, který se definitivně vzdálil běžným představám o cestování a zabrousil do sféry, v níž se naposledy pohybovali konstruktéři legendární vzducholodi Graf Zeppelin a pak už jen tvůrci Hvězdných válek.

Nejde zdaleka jen o pohodlí, i když George Bush starší byl znám tím, že si večer před odletem chodil do letadla zdřímnout a budil se až ve vzduchu. „A taky se mi tu neztrácejí zavazadla,“ pochvaloval si.

Daleko důležitější je, že Bílý dům na křídlech je v případě nutnosti schopen dostát své přezdívce, totiž stát se skutečnou úřadovnou prezidenta v dobách krize. Poprvé se to podařilo ověřit současnému prezidentovi bezprostředně po útocích 11. září 2001.

V chaotické změti zpráv, podle nichž byl zasažen i Bílý dům, ministerstvo zahraničí i základna v Camp Davidu, se Air Force One pohyboval z místa na místo, zatímco Bush vydával příkazy. Jedním z nich byl i ten, že každé podezřele se chovající letadlo smí být posádkou letadla sestřeleno.

To dává tušit, jakými skutečnými schopnostmi Air Force One disponuje. Pozdější filmoví tvůrci na jeho palubu umístili i únikový modul a padáky, což je podle oficiálních informací nesmysl. Armáda, která letoun provozuje, a každý let je proto vojenskou operací, totiž s nějakým zásahem vůbec nepočítá.

Air Force One je podle neoficiálních údajů schopen vyhnout se protiletadlovým střelám i raketám s teplotními senzory a zůstat ve vzduchu i v případě nukleárního výbuchu. Zároveň disponuje komunikačním systémem, který vysílá na tajných vojenských frekvencích.

Paradoxem je, že takové libůstky mohou být v mírových dobách i na obtíž. Nejzcestovalejší prezident amerických dějin - Bill Clinton, jehož sluch se nikdy zcela nezotavil z rockových seancí v mládí - zdejší telefony téměř nepoužíval, neboť nerozuměl téměř ani slovu.

Clinton si povídal, Bush cvičí

Clinton byl znám tím, že se rád toulal po všech prostorách letadla (včetně kuchyně) a trávil celé hodiny při neformálních rozhovorech s doprovodem. Večery pak patřily karetním hrám. Bush podle amerických korespondentů karty nehraje, sotvakdy opustí svou úřadovnu, nejraději pracuje, cvičí, případně sleduje sportovní přenosy s oblíbenými týmy.

Na palubě Air Force One 

Ale při vnitrostátních letech ani on nedokáže odolat jednomu z nejsvůdnějších pokušení, které Air Force One nabízí: totiž lobbování. Málokde vede tato činnost k tak rychlým úspěchům jako zde. Úvodní formulka zní: „Pojďme se proletět z Washingtonu do Duluth.“

Guvernéři i zákonodárci se jen hrnou, aby mohli za blýskání fotoaparátů nastupovat a sestupovat po schůdkách mytického stroje. Dělají to dobrovolně, i když musí zpátky často cestovat za své.

Není to jediná typicky americká okolnost. Létající Bílý dům má na trupu vyvedenu prezidentskou pečeť a obrovský nápis „United States of America“. Zřejmě jen USA si mohou dovolit provozovat tak nákladné letadlo. Jenže nejameričtější na celé věci zřejmě je, že málokomu stojí za to, aby se těmito náklady zaobíral.

„Prezident má těžkou práci, tak ať cestuje bezpečně a pohodlně,“ odpověděl by nejspíše Američan na námitku podobného znění.

Žádné komentáře
 
aXf WebStudio8 © 2007-2008

aXf WebStudio8, Tým 4 - Redakce fly.wgz.cz © 2008

Všechna práva vyhrazena, více informací v licenci

All rights reserved please read a license